V minulém článku jsme se zaměřili na procvičování všímavosti a naladění se na přítomný okamžik. Nyní se blíže podíváme na meditaci. Možná máte ve svém okolí nějaké kamarády, kteří vám, při snaze postěžovat si na vaší životní situaci, řeknou: „A medituješ?“ nebo: „Zkoušel/a jsi meditovat?“ Jestli vám meditace přijde jako něco naprosto vzdáleného, dobré tak možná pro mnichy, ale ne pro vás, tak čtěte dále.
Meditace totiž není jen sezení a rozplývání se pod mangovníkem, abychom si udělali lepší den, i když to také může pomoct. Podíváme-li se na východní kořeny slova meditace, znamená to pěstování: pěstování nových vlastností, nových způsobů bytí. Znamená to ale také obeznamování: obeznamování se s novým způsobem nahlížení světa, například se nesnažíme lpět na neměnnosti, a místo toho vidíme dynamické proudění vzájemné provázanosti. Meditace znamená obeznamování se s kvalitami, které mají potenciál zvyšovat, tak jako bezpodmínečný soucit, otevřenost vůči ostatním a náš vnitřní mír. Je to také obeznamování se způsobem, jakým funguje mysl.
Často jsme plní myšlenek, které nám neustále procházejí myslí. Stěží vnímáme, co se děje. Co se ukrývá za plentou myšlenek? Můžeme navázat vztah s určitou základní bdělostí a otevřenou přítomností? Všechny tyhle druhy vnitřního průzkumu se pokládají za meditaci.
Buddhistická stezka má od samého začátku terapeutický cíl: osvobodit sebe samé i ostatní od utrpení. Očividně to není jen žádný koníček, něco pěkného, co si do života přidáme. Spíše je to vnitřní transformace něčím, co určuje kvalitu každého okamžiku, který žijeme.
Meditaci můžeme definovat jako zdokonalování vrozených schopností, jimiž už disponujeme. Slovo meditace z pohledu klasické buddhistické perspektivy není snaha o dosažení nějakých mimořádně zvláštních zážitků, neobvyklé vize nebo získání zvláštních schopností. Je to spíše práce s několika vrozenými schopnostmi, jimiž je vybavena mysl: schopností zaměřovat pozornost a schopností pátrat, zkoumat a rozjímat nad povahou samotného zážitku. Tyhle dvě schopnosti jsou pro nás přirozené a meditace je rozvíjí, jako když pěstujete semínko a poskytujete mu podmínky k tomu, aby z něj vzešla rostlina a kvetla.
Samotnou podstatou meditace je mentální trénink, který je nástrojem transformace v dlouhodobém horizontu vašeho života. Učení se meditaci nevyžaduje úsilí dostat se někam jinam, spíše jde o umění být tam, kde už jste, a tím pádem neusilovat. Vyžaduje trpělivost a nesouzení, ochotu mít mysl začátečníka, která vidí věci v novém světle.
Zkuste to. Začněte meditovat. Najděte si klidné místo a soustřeďte pozornost na přítomný okamžik. Na nic nemyslete, jen v klidu seďte. Myšlenky, které se vám začnou honit hlavou, si uvědomujte, ale neuvažujte o nich, neulpívejte na nich, nesoustřeďte se na ně. Soustřeďte se jen na nádech… a výdech. Pokud vás myšlenky začnou pohlcovat, zkoušejte vracet pozornost k dýchání, protože to se vždycky děje v přítomném okamžiku, takže vás vtáhne zpátky do přítomnosti. Meditujte každý den – zkuste začít deseti minutami. A nyní si možná říkáte: „Deset minut denně? To jako vážně?“ Chápu, že to může být pro začátek hodně.
Pokud vám to nejde, začněte klidně se dvěma minutami a deset minut si dejte jako cíl. Postupně třeba budete chtít sami prodloužit dobu meditace, nenechte se ale pro začátek odradit příliš dlouhou dobou. Pamatujte, nejtěžší je vždy ten první krok. Jakmile si na meditaci zvyknete, tak už to půjde samo ❤
Zdroje: Gill Hasson, Technika Mindfulness; Dalajlama, Léčivá síla meditace; Jon Kabat-Zinn, Život samá pohroma
